Kategorie: Postřehy a úvahy

Ještě jednou velkolepé století

Jsou upoutávky v TV, které rychle přepínám, nechci je vidět, protože cítím úzkost a bolest, když si uvědomím, jaké hrůzy jsou schopni filmaři přeměnit v červenou knihovnu a la Rosamunda Pilcher.Nahání mi strach, když si uvědomím,jak tvůrci seriálu naprosto pohrdají našimi city a za pomoci pozlátka, barev a kostýmů vytvoří lživý obraz něčeho tak smutného, že se chce plakat.Co ještě si diváci nechají líbit ? ...

Ještě jednou Velkolepé století 


Kdysi jsem ze zvědavosti zhlédla 2 díly tohoto tureckého seriálu, v domnění, že bude opravdu historický. Víc jsem neviděla, ale protože tahle nechutnost stále ještě běží na TV Barrandov, musím se k ní vyslovit.

Jsou upoutávky v TV, které rychle přepínám, nechci je vidět, protože cítím úzkost a bolest, když si uvědomím, jaké hrůzy jsou schopni filmaři přeměnit v červenou knihovnu a la Rosamunda Pilcher. Nahání mi strach, když si uvědomím, jak tvůrci seriálu naprosto pohrdají našimi city a za pomoci pozlátka, barev a kostýmů vytvoří lživý obraz něčeho tak smutného, že se chce plakat. Co ještě si diváci nechají líbit ?

A komu je určen tento prolhaný seriál ? Jsou naši diváci alias divačky opravdu tak naivní a nevědomí, aby neodhalili všechnu tu faleš? Tvůrci tohoto nekonečného seriálu skutečně pohrdají naší vzdělaností, jsou si jistí, že ve 21.století už nikdo neví a nikoho nezajímá pravda o strašlivých dobách, které oni nazývají velkolepým stoletím.

V jedné slovenské básni je popsána tato scéna : turecký voják, janičár, při drancování a vraždění ve slovenské vesnici vytáhne z křoví ženu, která se tam schovala. Drží za vlasy tu ubohou starou ženu a přitom se dívá do vlastní tváře: je to jeho matka a on jedním z unesených dětí, z nichž byli vychováváni krutí janičáři. Taková je pravda o "velkolepém století".

A předvádět život unesených, zotročených a ponižovaných žen jako něco zábavného a příjemného, to je urážka každé ženy.

Tvůrci filmu šli tak daleko, že se snažili i oblečením žen vykouzlit iluzi, že život v harému se vlastně podobal evropským zvyklostem , proto oblékli ony nedobrovolné sexuální otrokyně do pohádkových rób jako evropské princezny. Zapomněli, že u nás každé dítě ví, jak se oblékaly turecké ženy, že nosily široké beztvaré kalhoty, které ostatně jsou nebo nedávno byly opět v modě. Věděl to i J.K.Tyl, když psal Strakonického dudáka, věděli to i fr. malíři, když malovali odalisky v harému. Přesto spoléhali Turci na naši nevědomost a na to, že mohým divačkám je vlastně jedno, kde se milostný příběh odehrává , zda v normálním světě, nebo v ponižujícím vězení zvaném harém.

O co se snaží Turci, je jasné : ukázat se v lepším světle, zatemnit a vymazat z povědomí Evropanů historickou pravdu o násilí, krutostech, o nekonečném století plném utrpení.

Mezi dnešními obyvateli Turecka potkáte mnoho lidí se světlými vlasy, modrýma očima, slovanskou tváří. Jsou to potomci oněch unesených a zotročených žen a dětí.

Je smutné, že i Vladimír Železný, vzdělaný, kulturní člověk, takový seriál kupuje a libuje si nad jeho sledovaností.

 

Eva Latifová 

Komentáře rss


Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře