Kostel svaté Maří Magdaleny v Lanškrouně

Občanské sdružení na záchranu kostela sv. Marie Magdaleny v Lanškrouně pro bohoslužebné účely

Jistě si vzpomínáte na scénu z tv zpracování F.L.Věka: malý František,který bydlí a studuje v kláštěře,přichází odněkud právě ve chvíli, kdy Císař navštívil tento klášter a kněží museli odevzdat všechny bohoslužebné předměty, monstrance , kalichy atd, pro císaře měly jen cenu zlata a stříbra. Klášter byl zrušen a malý František je pověřen, aby tajně zachránil alespoň pár knih, protože také knihy měly být prodány. Když se pak František od vojáka, který hlídá u dveří do knihovny, dozví,že knihy budou prodány na váhu, sám jich koupí celý vůz , aby pak v Dobrušce jimi mohl vzdělávat čtenáře.

 

Ale vrátíme se k oné církevní reformě:nebyl ušetřen jediný kláštěr,jako první se stal obětí Anežčin klášter,ten, který dostala královská dcera darem od svého královského otce.A nejhorší byl osud Svatého Hostýna:na císařům rozkaz byla stržena střecha,zůstaly jen holé zdi,rozvalina určená k rozpadu.Dnes opět kostel září v celé své kráse.Ani na tom se svévole císařova nezastavila: odvážil se zasahovat i do samotné liturgie, nařídil, které písně se mají zpívat,že mše sv. nesmí být delší než půl hodiny, rozhodoval,kolik svíček může při mši svítit ...Jistě se ptáte,na co císař potřeboval všechny kláštery a všechno zlato? Odpověď zní: pro armádu. On miloval vojsko,z klášterů se stala kasárna a různé útulky pro veterány,rád by se považoval za vítězného vojevůdce,ale neměl k tomu nadání.A náklonnost lidí definitivně ztratil, když nařídil,aby kvůli šetření dřevem byli lidé pohřbíváni místo v rakvi jen v papírovém pytli.Tehdy se lidé dokonce začali stěhovat za hranice,aby jejich nebožtíky nemohli zahrabat jako psy.

Josef II viděl svůj vzor v ruské carevně Kateřině Veliké,udržoval s ní přátelské styky,byl na návštěvě v Petrohradu a přijal také pozvání na Krym,který právě tehdy Rusko dobylo. Přípravu této návštěvy dostal na starost generál kníže Potěmkin a vytvořil tak dokonalý obraz pro vzácného hosta, že vešel do dějin i do lidových rčení jako „Potěmkinovy vesnice":musela to být opravdu nádherná podívaná,byl leden,-15 pod nulou,hosté i carevna jeli na saních zabaleni v kožešinách, podél cesty ve sněhu je vítali nevolníci a carevna jim plnými hrstmi rozhazovala zlaté mince.

Konec života Josefa II byl trpký: vzbouřila se proti němu Belgie a hrozily také Uhry,všichni ho nenáviděli kvůli jeho necitlivým a hloupým reformám.Před smrtí prý plakal,nechápal ten nevděk a stále opakoval,že to přece myslel dobře.Jeho smrti nikdo nelitoval.Vládnul přesně 10 let.

 

A tím se dostáváme k druhému panovníkovi,vládnul o 100 let dříve než Josef II a a v ničem se mu nepodobal:Byl vysoký,204cm,statný krásný muž,neobyčejně zvídavý,chtěl obsáhnout všechno nové tehdejšího světa,chtěl se naučit všechna řemesla a nutno říct, že toho skutečně dosáhnul:uměl ušít boty jako švec a stejně tak dobře uměl postavit loď,zval do země mistry svého řemesla z cizích zemí ,na severu,v bažinatém kraji založil město, které dodnes udivuje svou krásou,dostalo jeho jméno.A pouštěl se do rozsáhlých reforem,nás dnes zajímá právě ta církevní.Začala vyhláškou z roku 1701,omezovala počet mnichů v klášterech, mohlo jich být jen tolik,o kolik chudáků se starali.Když měl být zvolen nový patriarcha, car to nedovolil a na jeho místo dosadil úředníka,církev se tak ocitla pod světskou mocí,veškerá moc nad ní náležela panovníkovi. A právě tak jako Josef II zasahoval i do samotné liturgie,tvrdě a nevybíravě.Mnoho lidí odmítalo vydat své starobylé knihy a ikony,byli za to pokutováni dvojnásobnou daní,mnozí z nich raději odcházeli na východ ,na Sibiř a ještě dál,jen aby zachránili své knihy, posvátné ikony,aby se mohli modlit a žít po starém způsobu. Říká se jim starověrci a někteří dnes žijí v Brazílii,Bolívii,ale také na Altaji.Nejznámější se stala Agafja Lykova, poslední člen rodiny starověrců,kterou v 60.tých letech našli geologové v sibiřské tajze,daleko od civilizace.