Menu

Postřehy a úvahy

 

O knize, která se záhadně ztratila a na kterou nemohu zapomenout.

Kdysi dávno jsem koupila knížku,byla brožovaná,šedivá,měla dlouhý název,ve kterém byla nějaká číslice. Na první pohled ničím nevábila. Ale byly v ní asi 4 povídky, všechny se jaksi zdaleka dotýkaly křestanství, ta jedna se mi zapsala do paměti. Potom uplynul dlouhý čas, kdy jsem si na onu šedivou knížku ani nevzpomněla,až najednou: Dva studenti naší školy, které jsem učila češtinu,vyhráli soutěž Lanškroun historický a kromě diplomu dostali také kazetu s filmem Mise.Ještě stále ji mám doma, půjčila jsem si ji,abych ten úžasný film mohla přehrát žákům ve škole.Je to americký film ,pod tím slovem si představíte všechno možné,od trapných komedií až k robotickým příšerám, jen ne to , co ten film představuje. Je to naprostá výjimka,je to film tak nádherný, že se nechce věřit, že je vyrobený v Hollywodu.A celý jeho vznik je opředený záhadami, stejně jako ta šedivá ztracená knížka.

Valentin Rasputin: Loučení

Tahle proza z díla V.Rasputina mi učarovala,musím se k ní stále vracet.A velice si přeji podělit se s vámi,čtenáři ,o svých dojmech. Spisovatel se narodil a žil na Sibiři,na vesnici u řeky Angary.Je to jediná řeka, která vytéká z Bajkalu,nejhlubšího na světě jezera.Ledová,čistá řeka Angara.Už to jméno je krásné. Na vekém ostrově uprostřed řeky žili lidé celá staletí.Jeden břeh byl nepřístupný,k druhému přijížděl občas nákladní člun,takže spojení s pevninou fungovalo.Ale ti lidé vlastně nepotřebovali příliš věcí, které se kupují, kromě čaje. Byli zvyklí žít skromně a byli se svým životem spokojení.Na Maťoře býval kostel, bolševici ho zbořili a odvezli někam všechny knihy,včetně matričních zápisů,takže mnozí lidé nevěděli přesně, kolik je jim let.Kolčakovci, kteří zde byli před bolševiky, zanechali tu dům -.A lidé, bez kostela a bez kněze,světili po paměti všechny křestanské svátky,věděli,v které době jsou velikonoce,pamatovali také všechno,co se ke svátkům váže.

Vzpomínka na paní Marii Čermákovou, učitelku.

Paní Čermáková mě učila v 1.a druhé třídě na škole A. Jiráska. Moje nejstarší vzpomínka : stojíme, celá třída, kolem klavíru - křídla a ona nás učí zpívat píseň Hučí a sténá Dněpr širý. Rozdělila nás na 1. a 2. hlas a mně bylo líto, že budu zpívat ten druhý. Zpívali jsme: Hučí a sténá Dněpr širý, naříká meluzína zlá. Až k zemi shýbá staré jívy, vlny jak hory pozvedá. Slova jsou od Tarase Ševčenka. A ona nám vysvětluje,že ve slově Dněpr máme poslední slabiku jakoby spolknout, aby to neznělo jako „prší“. Potom u nás dlouhá léta bydlela, prostě ji k nám přidělili jako nájemnici, že je dům velký, nikoho nezajímalo, že je stavěný pro jednu rodinu,tj jedna koupelna,záchod, kuchyně apod. S maminkou si velice rozuměly, my děti jsme se jí trochu bály, byla přísná a udržovala si odstup. A teprve dnes vím, proč si s maminku tak rozuměly.

Pro ty, co už zapomněli….

Je pátek roku 2024 a v dnešním evangeliu se čte: Petře, miluješ mě? Ty víš, Pane, že tě miluji. - Pas mé beránky. A znovu se ptá pán Ježíš: Petře, miluješ mě? - Ty přece víš, Pane, že tě miluji. - Pas mé ovce. A potřetí se ptá: Petře, miluješ mě? - Ty přece víš, pane, že tě miluji! - Pas mé ovce!

Církevní reformy za vlády Josefa II. a Petra Velikého

Josef II, syn Marie Terezie, se stal císařem roku 1790.Byl prý středně veliký, štíhlý, prudkých a nervózních pohybů. Jako jeden z řady absolutisticky vládnoucích císařů a králů byl rozhodnut využít své moci k uskutečnění mnoha reforem. U prostého lidu si získal oblibu zrušením nevolnictví a tolerančním patentem, kterým se lidem dovolovalo přiznat se ke svému náboženskému vyznání. Také židům dal rovnoprávnost, nemuseli se už odlišovat od ostatních oděvem a měli si dát nežidovská jména, většinou si vybrali jména německá. Nás však bude zajímat jeho reforma církve, za tu se žádné vděčnosti nedočkal a církev se z ní vzpamatovávala velice dlouho a těžce.

29. září 1938

Včera ve zprávách naše tv předvedla, jak se nemá mluvit o události tak tragické jako byl Mnichov a jeho následky. Nejdříve nám ukázala prázdné židle a stůl v paláci, kde se rozhodovalo o dalším osudu naší země. Potom zavolala moderátorka historikovi, aby událost krátce připomněl.

KOFILA

Je to moje oblíbená čokoláda a slaví letos 100 let své existence...

Jak jsme čekali na Svatého otce (Vzpomínka /+ 31.12.2022 zemřel emeritní papež Benedikt XVI./)

Když jsem si přečetla program cesty Svatého otce, bylo mi jasné,že na něho budu čekat u Jezulátka, které je prvním bodem jeho cesty.Také mi bylo jasné, proč zamíří právě sem, na místo, které zná a uctívá celý katolický svět, ale obyvatelé Prahy mnohdy ani nevědí,kde je a hlavně proč tam směřují celé výpravy.

Jaroslav Durych: POUŤ do Španělska

Španělsko dnes pro naprostou většinu lidí znamená moře, pláže ,dobré jídlo,zábavu, prostě prima dovolenou.Spisovatel J.Durych cestoval do Španělska se dvěma knězi dominikánského řádu v bílém hábitu.Bylo to v červenci, tedy v době dovolených, ale psal se rok 1928.Vybrala jsem několik úryvků,které svědčí, jako celý cestopis, o tom, co pro něho znamenalo a jaké on viděl Španělsko. To dnešní by nepoznal a sotva by se mu líbilo.

5.7. - Co mi připomíná dnešní den

Trochu mi to připomíná dnešní politickou situaci v naší zemi: Cyril a Metoděj udělali pro náš národ to nejcennější, to podstatné. Přinesli nám kromě křesťanství také písmo, darovali nám spisovnou řeč našim předkům srozumitelnou, zařadili nás k nejvyspělejším národům tehdejšího světa. A po jejich smrti- čím jsme se jim odvděčili?

Dva jezuité v ruském gulagu

Dva jezuité v ruském gulagu / pokus o srovnání dvou odlišných osudů/ -podle románů:Michael Krupa:Mělké sibiřské hroby, Walter J. Ciszek:S Bohem v Rusku napsala Eva Latifová

ON MNE VEDE

Walter J. Ciszek, SJ : On mne vede /výpisky vybrala Eva Latifová/ Když vydal Walter J. Ciszek svou první knihu S Bohem v Rusku, zavalila ho záplava dopisů, kniha měla mimořádný ohlas. A všechny ty dopisy se ptaly na totéž: Jak jste to mohl vydržet a přežít? Všichni už znali Solženicyna, proto se zdálo nemožné přežít v sovětských věznicích a táborech za polárním kruhem 23 let a vrátit se zdravý, svěží tělesně i duševně.

Mejdan pražské elity na posvátné půdě

Kdysi, v roce 2009 jsem do naší rubriky o životech světců psala o svaté Anežce České a o jejím klášteře, který pro ni nechal postavit její královský otec. Anežka v něm žila a zemřela v pověsti svatosti. Psala jsem také o pohnuté historii kláštera, o nenávisti, s jakou se husité snažili klášter zhanobit a zdevastovat, o smutném konci kláštera, o který se postaral zednářský císař Josef II. V závěru jsem napsala, že dnes se dokonce konají v klášteře různé soukromé akce, což je obzvlášť bezbožné a pro klášter ponižující.

Jan Žižka z Hollywoodu

Na internetu jsem se dočetla, že začíná natáčení historického velkofilmu o Janu Žižkovi v režii Petra Jákla. Takových filmů máme několik, ale tenhle bude natáčet Hollywood a hlavní postavu ztvární hrdina akčních filmů Ben Foster. Je předem jasné , jak bude takový film vypadat a proč se bude divákům líbit.Krev poteče proudem a Žižka jako hollywoodský hrdina, to tu ještě nebylo.

18.7.2018 : 100 let od vyvraždění carské rodiny.

K vraždě došlo v Ipaťjevském domě, v Jekatěrinburgu. Carská rodina sem byla převezena z Tobolska, jejich letního sídla.Bolševici zřejmě tajně jednali o tom, co s nimi. Cesta na západ jim byla znemožněna a anglický král, bratranec ruského cara Nikolaje II, nehnul pro jejich záchranu prstem. Rozhodnutí přišlo v noci z Moskvy, asi přímo od Lenina. Carskou rodinu vzbudili a poručili jim, aby se oblékli, že budou převezeni, aby sbalili své věci. Zdá se, že car tušil, k čemu se chystají, protože na tapetu ještě narychlo napsal své jméno a datum. Careviče ze schodů nesli, měl zlomenou nohu. Bolševici je zavedli do sklepní místnosti bez oken, postavili je ke stěně, že prý je budou fotografovat kvůli vystavení pasu...

Copyright © 2008 | Design © [w]