Kategorie: Postřehy a úvahy

O knize, která se záhadně ztratila a na kterou nemohu zapomenout.

Kdysi dávno jsem koupila knížku,byla brožovaná,šedivá,měla dlouhý název,ve kterém byla nějaká číslice. Na první pohled ničím nevábila. Ale byly v ní asi 4 povídky, všechny se jaksi zdaleka dotýkaly křestanství, ta jedna se mi zapsala do paměti. Potom uplynul dlouhý čas, kdy jsem si na onu šedivou knížku ani nevzpomněla,až najednou: Dva studenti naší školy, které jsem učila češtinu,vyhráli soutěž Lanškroun historický a kromě diplomu dostali také kazetu s filmem Mise.Ještě stále ji mám doma, půjčila jsem si ji,abych ten úžasný film mohla přehrát žákům ve škole.Je to americký film ,pod tím slovem si představíte všechno možné,od trapných komedií až k robotickým příšerám, jen ne to , co ten film představuje. Je to naprostá výjimka,je to film tak nádherný, že se nechce věřit, že je vyrobený v Hollywodu.A celý jeho vznik je opředený záhadami, stejně jako ta šedivá ztracená knížka.

A k té se nyní vracím.Okamžitě po shlédnutí toho fimu se mi náhle vynořila z paměti ona povídka,kterou jsem kdysi četla. Začala jsem zuřivě a důkladně hledat tu knížku,prohledala jsem i knihovnu svého bratra,jestli si ji nepůjčil,všechno marné. A já jsem věděla, že ta povídka k tomu filmu patří,protože popisuje jeho vznik.

Musela jsem se tedy spolehnout jen na svou dobrou paměť,dobrou jenom na to ,co mě zajímá,vyprávěla jsem o té povídce svým žákům a budu o ní vyprávět i vám.

Mladý režisér se záhadně dostane k deníku jednoho jezuity,příběh misionářů v jižní Americe ho velice zaujme a stejně záhadně dostane i potřebnou finanční podporu svého záměru.Výsledkem je onen film,na který může být americká kinematografie skutečně pyšná.

Ale ta povídka popisuje, jak vypadalo natáčení filmu aniž ho jmenuje.Píše to jeden z členů filmového štábu jako dopisy své kamarádce .Přijeli ,celý štáb,do míst,kde se misionářský příběh odehrál před 300lety. Našli Indiána,z jiného kmene, který rozuměl řeči kmene Guaranů?/jméno toho kmene si nepamatuji přesně/.Žili a dosud žijí v pralese nad vodopádem Iguazú na hranici mezi Brazilií a Argentinou.....Autor píše, jak se po různých serpentinách dostali až tam,kde se příběh jezuitského misionáře odehrává.Filmaři si naplánovali, že tito divocí Indiáni si ve filmu zahrají sami sebe a překladatel to s nimi domluví.Filmaři si postaví tábor přímo u vodopádu a pomalu poznávají,jak Indiáni žijí a jací jsou.A tady končí a mizí všechny lži různých „ochránců všeho možného": ukazuje se,že jsou to pro civilizované lidi naprosto nepochopitelná stvoření.Dozvídají se, že všechno, co na ně Indiáni pokřikují, jsou samé urážky plné oplzlostí,že své právě narozené děti zahrabou do země, když se kmen stěhuje na nové místo,aby nezdržovaly a Američané sami vidí,že staří lidé mezi nimi prostě nejsou....?!Raději se neptají..... A hned při prvním natáčení, na vodě,na indiánském voru,se stane nehoda:dva Indiáni spadnou do vodopádu a utopí se. Filmaři rychle přeruší natáčení a nevědí, co se bude dít,očekávají rozzlobené Indiány,výhružky....Nakonec se dohodnou, že půjdou vyjádřit Indiánům soustrast a nabídnou jim další peníze.Přijdou k nim se strachem a hle: Indiáni vůbec nechápou,co to povídají a ptají se, proč natáčení nepokračuje. Že 2 z nich jsou mrtví, je vůbec nezajímá,jen pokrčí rameny.Další šok pro Američany. Ukáže se, že Indiány natáčení baví, i když jeho smysl nechápou,žádný film nikdy neviděli.A potom se stane něco ještě horšího a nečekaného:natáčí se poslední scéna,na voru,z obou stran pevně přivázaném ke stromům,stojí proti sobě jezuita,kterého hraje Jeremy Irons,ten, který před 300lety dokázal přeměnit tyto indiány v opravdové křestany.Proti němu stojí biskup, který mu přišel oznámit, že svoji misii musí zavřít a opustit, protože celé území prodalo Španělsko Portugalcům a ti chtějí Indiány jenom jako otroky.Jezuita v prosté černé klerice odpoví,že z misie neodejde, že se budou bránit.A sotva odjede ke břehu,onen pevně ukotvený vor se náhle vrhne přímo do vodopádu.Všichni filmaři dlouho hledají ubohého herce,nenajdou a nakonec zjistí, že někdo provazy přeřezal .Když se vrátí do tábora, všichni Indiáni jsou pryč,zmizeli v džungli,odkud je předtím kvůli filmu vytáhli.

Autor povídky učinil takový závěr:I když je tomu 300let, někde v podvědomí Indiánů žila legenda o tom, že kdysi přišel bílý člověk v černém, naučil je mnoho věcí,měli ho rádi.A potom přišel jiný a oni se museli vrátit zpátky do džungle.A protože nerozlišovali hru od skutečnosti,toho zlého nechali utopit.Když potom viděli,jaký povyk nastal mezi filmaři,raději se vrátili zpátky tam ,odkud přišli,do hloubky džungle.

A já k tomu dodávám:všechno,co z nás činí civilizované lidi,to ,že víme, co je svědomí,stud,soucit, láska k bližnímu, lítost nad cizím neštěstím a nad svými činy, za to všechno vděčíme právě křestanství,ať si to uvědomujeme,nebo ne.Trvalo to 2 tisíce let,než jsme došli tam ,kde jsme a musíme se s lítostí dívat na ty ubohé lidské bytosti, ke kterým se nedostala radostná zpráva evangelia,anebo dostala, ale jen na chvíli,před 300lety.

Velké dílo jezuitů v Latinské Americe zaslouží si náš obdiv .

Eva Latifová 

Autor: icon Admin
Vydáno: 2.6. 2025 21:04
Přečteno: 38x
Hodnocení: neohodnoceno		Hodnotit článek:
 

Komentáře rss

přidat komentář >
Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře