Menu

Historie kostela sv. Máří Magdaleny v Lanškrouně

Klášterní kostel, postavený roku 1371 z rozhodnutí litomyšlského biskupa Petra Wursta-Jelita u augustiniánského kláštera, původně zasvěcený sv. Mikuláši a sv. Kateřině. Klášter na vlhkém místě nevyhovoval, a proto byl roku 1393 přeložen a znovu vystavěn vedle farního kostela P. Marie - dnes kostela sv. Václava. Z bývalého kláštera se stal špitál se hřbitovem.

Tento kostel zůstal i v 16. století katolickým kostelem (zatímco farní kostel Panny Marie byl v rukách utrakvistů). Byl to roubený kostel s kamennou podezdívkou a oddělenou zvonicí, který stál do roku 1825 uprostřed hřbitova.

Starý kostel postupem času chátral a přetížené základy hrozily sesutím. Přetrvával jenom stálý zájem o kostel ze strany lanškrounských obyvatel, kteří podpořili kostel fundacemi (dary několika set zlatých). - Zájem o starý kostel vyvrcholil ve dvacátých létech 19. století, kdy lanškrounský rodák Josef Langer, v té době vídeňský měšťan a velkopodnikatel, dal finanční prostředky na stavbu nového kostela. Autorem jeho portrétu, který byl namalován kolem roku 1820, je pravděpodobně Lampi mladší.

Než se přikročilo k bourání starého kostela, bylo vnitřní vybavení dočasně přestěhováno do kostela sv. Václava. Nový kostel byl postaven v empírovém slohu. Kostel slavnostně vysvětil dne 28. srpna 1826 biskup Aloys Joseph Krakowsky hrabě von Kollowrat.

Celá stavba kostela byla pak dokončena roku 1827, kdy byla na věž usazena hlavice a kříž. Do hlavice byl uložen pamětní spis. Architektonicky je tento kostel považován za zcela ojedinělý a výjimečný (unikátní). Je to sálová stavba s půlkruhovou apsidou. Průčelí zabírá trojdílný rizalit, nad jehož střední částí je nízká věž, krytá plechovou helmou a lucernou.

Loď se třemi dvojicemi pilastrů a pásů je dělená na tři pole, zaklenutá pruskými klenbami. Apsida je půlkruhová s triumfálním obloukem ze dvou pásů na dvojicích pilastrů, sklenutá konchou. Kruchta je nesena třemi oblouky na toskánských sloupech. Kolem zdi obíhá kladí nad pilastry vylomené, nad jeho římsou půlkruhová okna. Pod okny ve zdi výklenky. Nad okny jsou vymalovány lunety, které se místy odchlipují a obrazy jsou částečně poškozené. Zvenčí je kostel členěn pouze na průčelí s věží. Hlavní vstup je lemován prostou kamennou zárubní s nápisovou deskou a letopočtem 1827. Na dvou pilastrech nad ní je tympanon a po stranách prázdné niky.

Věž byla opatřena hodinovým strojem se čtyřmi ciferníky. Stroj se musí každých 24 hodin natahovat. Dokud žil hodinář-fanda, šly hodiny na vteřinu přesně. Teď již hodinový stroj řadu let stojí.

Na místě starého, zrušeného hřbitova byl roku 1893 založen park. Velmi cenné náhrobky byly přeneseny ke kostelu sv. Anny a ponechán byl jen náhrobek 14 pruských husarů padlých poblíž Damníkova v prusko-rakouské válce roku 1866 a dva náhrobky u kostelní zdi.

Po tomto historickém exkursu si pojďme kostel prohlédnout podrobně zevnitř.

Po pravé straně předsíně, z níž je vstup na kruchtu a do věže s hodinami, bývala malá kaple Panny Marie; ta byla v 70. letech minulého století zrušena a prostor není využíván. Tamní socha Panny Marie s nahým Ježíškem, pocházející z 1. poloviny 15. století, byla uchovávána ve farním depozitáři, následně restaurována v roce 1996 akademickou malířkou Tamarou Beranovou a nyní je k vidění v kostele sv. Václava. Panuje přesvědčení, že soška pochází z původního mariánského kostela, dnes sv. Václava, odkud byla zachráněna za požárů v 16. století. Oltář byl přemístěn nalevo do zadní části chrámové lodi.

Kostel je využíván k bohoslužbám a vyjma období od 1. adventní neděle do konce velikonoční doby jsou v něm slouženy mše svaté a konány různé pobožnosti. Ve svatostánku je také po toto období trvale přítomen eucharistický Ježíš.

Vstupme do chrámové lodi. Jsme pod kruchtou, podepřenou toskánskými sloupy s hlavicemi. Upoutá nás prostornost lodi a její světlost.

 

Nejprve si prohlédneme pravou stranu kostela. Uvidíme tam obraz sv. Doroty. Světice je v modrém šatu a červenám plášti a klesá na koleno, vzadu za ní stojí kat s mečem v divoké póze, vlevo muž s věncem na hlavě, ukazující na modlu, vpravo zlomené kolo, v pozadí krajina. V horní části obrazu je otevřené nebe, andílci s růžemi a ratolestí. Obraz je z konce 18. století; byl koncem minulého století restaurován.

Postoupíme-li, uvidíme obraz sv. Anny, kdysi na bočním oltáři, dnes již neexistujícím. Světice má bleděmodré roucho a žlutý plášť, sedí na kameni, před ní Panna Maria v bílém šatu s modrým pláštěm a s knihou. Vzadu jsou stromy, nahoře otevřené nebe s hlavami andílků, dole tráva a květiny. Obraz je signován Ritter von Lampi fil. pinx.

Na pravé straně triumfálního oblouku je na zdi na podstavci socha Panny Marie Lurdské asi 80 cm vysoká.

Přicházíme k oltáři, který je na vyvýšeném stupni. Náš pohled upoutá oltářní obraz sv. Marie Magdaleny, zavěšený nad poměrně drobným oltářem. Světice je v modrém plášti, klečí a opírá se sepjatýma rukama o skálu. Před ní jsou kniha, lebka a kříž. Na zemi tráva, květiny, váza, rouška a důtky. Otvorem v jeskyni je vidět měsíc, nahoře jsou andílci. Autorem je Lampi mladší, přemalováno F. Menzelem.

Pohled nás vede ke kupoli, kde je zobrazeno Nanebevzetí Panny Marie. Vznáší se s anděly k nebi ze skály, obklopená dvanácti apoštoly.- Než přejdeme na levou polovinu chrámu, nezapomene pokleknout nebo aspoň úklonou uctít Pána ve svatostánku.

OBR
Nabízí se nám pohled přes celou loď na varhany. Varhany mají trojdílnou skříň, postranní části vyšší, vyduté, ukončené vázami. Nad píšťalami jsou řezané náplně, po stranách řezaná křídla s palmetami, rozetami a úponky. Pocházejí z 1. poloviny 19. století. jedno je upadlé, jak vidíme :-)

Před triumfálním obloukem náš pohled přivábí polychromovaná kazatelna bez vnějších ozdob s mohutnou hlavicí, v níž je holubice s paprsky, které z ní vycházejí, symbol Ducha Svatého, který má působit na kazatele. Od mešní reformy po 2. vatikánském koncilu a po pořízení obětního stolu a ambonu se již nepoužívá. Ozdobu na ní tvoří desky Desatera podložené křížem; na první desce jsou číslice I-III, na druhé IV-X.
Ale ne, tam se nechodí... Tak dobře, snad nám to prominou. Podíváme se i za oltář a do sakristie.
Trochu zklamání. Vzadu vypadá oltář jako každá jiná skříň zezadu, jen natřená prkna. Na podstavci jsou odloženy dvě sochy Panny Marie Lurdské z porcelánu a nějaké sešity a zpěvníky. Vidíme tabulku, která je významná, je to tzv. Privilegium oltáře k proměňování a uchovávání Nejsvětější Eucharistie; musí je mít každý oltář nebo kostel, jinak se v něm přechovávat Tělo Páně nesmí. A jsme v zákristii, místnosti s historickým nábytkem, šatníky, komodami pro uložení ornátů a jiných liturgických oděvů kněze, policemi a skříňkami na liturgické nádoby, knihy a jiné pomůcky, také s věcmi na úklid. Tak - a honem zpět...

Podíváme se ještě do lodi a prohlédneme si její levou stranu.
Na levé části triumfálního oblouku je na zdi na podstavci malá socha Božského Srdce Páně, asi 50 cm vysoká.

Po tomto historickém exkursu si pojďme kostel prohlédnout podrobně zevnitř.

Po pravé straně předsíně, z níž je vstup na kruchtu a do věže s hodinami, bývala malá kaple Panny Marie; ta byla v 70. letech minulého století zrušena a prostor není využíván. Tamní socha Panny Marie s nahým Ježíškem, pocházející z 1. poloviny 15. století, byla uchovávána ve farním depozitáři, následně restaurována v roce 1996 akademickou malířkou Tamarou Beranovou a nyní je k vidění v kostele sv. Václava. Panuje přesvědčení, že soška pochází z původního mariánského kostela, dnes sv. Václava, odkud byla zachráněna za požárů v 16. století. Oltář byl přemístěn nalevo do zadní části chrámové lodi.

Kostel je využíván k bohoslužbám a vyjma období od 1. adventní neděle do konce velikonoční doby jsou v něm slouženy mše svaté a konány různé pobožnosti. Ve svatostánku je také po toto období trvale přítomen eucharistický Ježíš.

Vstupme do chrámové lodi. Jsme pod kruchtou, podepřenou toskánskými sloupy s hlavicemi. Upoutá nás prostornost lodi a její světlost.

 

 

hlavní oltář zprava hlavní oltář zleva oltář a oltářní obraz hlavní oltář a obětní stůl

Na levé zdi se zastavíme před obrazem sv. Josefa; kdysi byl také oltářním obrazem. Postava světce klečí na skále, na níž stojí Dítě. Vidíme otevřené nebe s hlavami andílků a záplavou žlutého světla, na zemi trávu a kvítka. Obraz je signován Ritter von Lampi fil. pinx.

Dalším obrazem je obraz sv. Mikuláše, jednoho z původních patronů kostela, také restaurovaný. Světec je v biskupském ornátu s berlou. Stojí v místnosti, v jejímž pozadí jsou tři dívky. Otevřeným oknem je vidět strom. U nohou světce je andílek s jablky, vpravo na stole mitra. Otevřené nebe s andílky, drapérie. Pochází z konce 18. století.

Prohlédneme si ještě část pod kůrem, kterou jsme při vstupu jen prošli. V levém rohu pod kruchtou je boční východ na bývalý hřbitov; je zahrazený kovovou mříží a nyní dveřmi. Na levé polovině zdi byly barokní sochy sv. Peregrina a světce s holí v nikách, nyní se restaurují. V jejich místě stojí mariánský oltář z kaple v předsíni. Proti východu na hřbitov můžeme vidět oltářní obraz z depozitáře nazvaný "Očistec"; vidíme na něm trpící duše v pálícím ohni, Krista-Krále a Matku Boží jako Přímluvkyni. Pod obrazem vidíme pamětní desku štědrému donátorovi; díky jemu mohl být postaven nový kostel. - Také je zde trojdílná skříňová zpovědnice moderní konstrukce

Ukončili jsme prohlídku... nezbývá, než se rozloučit s eucharistickým Ježíšem, v jehož přítomnosti jsme pobývali, a uctít ho, v předsíni použít kropenku a učinit kříž.

Ty schody? Ty vedou na kruchtu. Tak se podíváme i tam... Varhany, ty jsme již viděli, chybí jim jedno křídlo, které stojí opřené o zeď. Prohlédneme si tedy obrazy, které sem byly přemístěny ze zákristie, která byla donedávna vlhká, aby se nepoškodily, a které čekají na svou instalaci. Je tu deskový dvojobraz "Bičování Krista" a "Ježíš v Getsemanské zahradě", obrazy svatého Mikuláše a svaté Kateřiny Alexandrijské zřejmě z původního kostela a několik dalších drobných obrazů. - Tak, už jen poslední pohled z kruchty do lodi a ke svatostánku, a jdeme...

Jistě se Vám náš kostel zalíbil. I my ho milujeme. Není historickou budovou, ale místem, kde se setkáváme se svým Bohem.

---

Zdroje:

[1] Sekotová, V.: „Kostel sv. Marie Magdaleny" in "Krajem Koruny země (Vlastivěda Lanškrounska)", s.97-98, Lanškroun 2002
2] Krejčí, M.: "kostel sv. Marie Magdaleny" in
http://www.lanskrounsko.cz/czech/index.asp?idSekce=22&idClanku=2
[3] Cibulka J., Sokol, J.: Kostel sv. Marie Magdaleny" in "Soupis památek
historických a uměleckých v okresu lanškrounském", s.151-155, Praha 1935
[4] Poškozené a zničené kostely v české republice",
http://www.kostely.tnet.cz/
homepage farnost Lanškroun hřbitov u kostela sv. Marie Magdaleny

Copyright © 2008 | Design © [w]