Kategorie: Postřehy a úvahy

Vzpomínka na paní Marii Čermákovou, učitelku.

Paní Čermáková mě učila v 1.a druhé třídě na škole A. Jiráska. Moje nejstarší vzpomínka : stojíme, celá třída, kolem klavíru - křídla a ona nás učí zpívat píseň Hučí a sténá Dněpr širý. Rozdělila nás na 1. a 2. hlas a mně bylo líto, že budu zpívat ten druhý. Zpívali jsme: Hučí a sténá Dněpr širý, naříká meluzína zlá. Až k zemi shýbá staré jívy, vlny jak hory pozvedá. Slova jsou od Tarase Ševčenka. A ona nám vysvětluje,že ve slově Dněpr máme poslední slabiku jakoby spolknout, aby to neznělo jako „prší“. Potom u nás dlouhá léta bydlela, prostě ji k nám přidělili jako nájemnici, že je dům velký, nikoho nezajímalo, že je stavěný pro jednu rodinu,tj jedna koupelna,záchod, kuchyně apod. S maminkou si velice rozuměly, my děti jsme se jí trochu bály, byla přísná a udržovala si odstup. A teprve dnes vím, proč si s maminku tak rozuměly.

My jsme totiž jako děti nemohly a neměly nic vědet o jejím osudu. Pocházela z bohaté selské rodiny v Hrochově Týnci a stejně tak jako naše maminka byla vychována ve velmi zbožné rodině. Byla starší než maminka. Na začátku 20 tých let byla u nás nouze o učitelská místa a učitelům se nabízela možnost učit na Slovensku, ale slovensky. A paní Čermáková byla statečná žena, odešla na Slovensko a do funkce učitelky ji přijímal samotný Andrej Hlinka, šovinista a fašista. To připojení Slovenska k nové republice totiž vůbec nebylo na Slovensku přijato tak jásavě a jednomyslně jako v Čechách, ukázalo se, že to byla dohoda uzavřená kdesi v Americe a příliš to nefungovalo. Čeští učitelé odcházeli učit slovenské děti, protože tam chyběla inteligence, ale na Slovensku rostl odpor k této republice, chtěli samostatnost. Hlinka svoji stranu založil už v roce 1922. 

Ale vrátím se k paní učitelce. Hlinka ji poslal učit na malotřídku na Maguře. Když nám o Maguře vyprávěla , žasli jsme nad její statečností. Malá vesnice utopená v lesích vysoko v horách, kolem školy, kde i bydlela, obcházel v noci medvěd, ráno byly ve sněhu vidět obrovské stopy. A lidé věřili na čarodějnice, že prý jak se ta žena podívá na krávu, přestane dávat mléko. Říkali jí stryga a chystali se ji lynčovat a zabít. A statečná paní Čermáková ji na saních odvezla dolů z hor, přivedla ji na policejní stanici a donutila policajty, aby se případu věnovali a poskytli jí útočiště a ochranu. Jak skončilo působení českých učitelů na Slovensku známe z historie i z mnoha příběhů:žádná vděčnost, naopak nepřátelství, Češi doslova utíkali ze Slovenska, otevřená nenávist.

Paní Č. byla svobodná, nikdy se nevdala, tehdy se to od učitelek žádalo. Měla sestru Anežku, učila katechismus , říkala o ní, že je to „čistá,nevinná duše".V 50.tých letech už byla církev považována za hlavního nepřítele, chystala se její likvidace. A v této těžké době poslal papež „pastýřský list", který měli kněží přečíst při mši svaté. Faráři, někteří, se však zalekli, neměli odvahu a roznášení tohoto listu předali farníkům, takže Anežka tajně roznášela tento pastýřský list, byla zatčena a dostala 10 let jako těžký zločinec. Také o tomhle si s naší maminku povídaly, ale my , děti, jsme o ničem nevěděly. Statek jim sebrali, paní učitelka prý si dobře pamatovala estébáka, který to měl na svědomí. A někdy v 80 tých letech ho náhodně potkala ve vlaku, jeho žena měla na krku zlatý řetízek jejich maminky a on prý se na ni šibalsky usmíval s výrazem: čo bolo to bolo, nebudeme o tom mluvit.

Paní Čermáková u nás žila 10let a když dosáhla penzijního věku, vrátila se do rodného města, ne však do rodného domu, nic jim nevrátili a žádné restituce se nedočkala. Já jsem dostala její pokoj , bylo mi asi 17let. A protože už jsem byla dospělá, maminka přestala dělat tajnosti a další osudy paní učitelky už jsme sledovaly spolu. Především se vrátila z vězení sestra Anežka, ale vrátila se jako ubohá zlomená lidská bytost, všeho se bála, nechtěla vyjít mezi lidi. Ve vězení ji totiž umístili do společné cely s prostitutkami - i takové metody se používaly proti církvi. Anežka i sestra Marie prožily svůj život jako jeptišky, v dobrovolném celibátu, takže tu „čistou duši" Anežku to úplně zlomilo. Byly jsme je v Hrochově Týnci navštívit, Radek , maminka a já, bydlely v jedné ponuré místnosti a ještě to někomu bylo málo kruté, přestěhovaly je někam na zadní dvůr velkého obchodu, kadibudka byla v koutě toho dvora, šlo se tam po pavlači a po schodech, maminka to viděla a stále na to myslela. Anežka brzy zemřela . Když se po roce 1989 začaly v TV objevovat tváře nových politiků, u jednoho jsem okamžitě viděla tvář paní Čermákové: ona měla spíš mužské rysy a ten mladý byl jejím věrným obtiskem. A opravdu to byl její synovec. Když si dnes vzpomínám , jak spolu ty dvě sedí u kredence, maminka má na klíně nějaké šití, naklánějí k sobě hlavu, myslím si, že se spolu modlily.


- Eva Latifová - 

Komentáře rss


Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře