Menu

Kategorie: Postřehy a úvahy

Jaroslav Durych: POUŤ do Španělska

Španělsko dnes pro naprostou většinu lidí znamená moře, pláže ,dobré jídlo,zábavu, prostě prima dovolenou.Spisovatel J.Durych cestoval do Španělska se dvěma knězi dominikánského řádu v bílém hábitu.Bylo to v červenci, tedy v době dovolených, ale psal se rok 1928.Vybrala jsem několik úryvků,které svědčí, jako celý cestopis, o tom, co pro něho znamenalo a jaké on viděl Španělsko. To dnešní by nepoznal a sotva by se mu líbilo.

ZEMĚ ŠPANĚLSKÁ
Ta země je sirá, holá,šedivá, kamenitá,vyprahlá a bezestinná,rezavá, v noci pustě černá, z rána marně žízní po rose....A je to země svatá a vznešená.Skály,kamení,poušť a prach.A ti lidé jsou tak odevzdaně veselí, je to jiný humor a jiná živost než v Itálii.Španělsku patří svět a tato sláva dosud nevymizela.Také nevymizela vznešená rezignace národa,který objevil a opanoval svět a kterému tento svět byl zase odňat.Ale nebe nad Španělskem jest ohromné.

MERIDA
...Vzpomínal jsem na ty vojáky leonské, kteří přesně před sedmi sty lety toto město vyrvali Maurům...musili bojovat v největším vedru, a přece ty Maury přemohli a vyhnali...Podívali jsme se na Alcázar napojivše se toho záhadného tisíciletého smutku a úděsu, tohoto vědomí o dálce a prostoru a času....A tady kolem stávala kdysi starobylá Mérida,jejíž skvělost v dávných dobách nikdo na světě prý neuměl vypovědět.Vedro, poušť, prach kamení , bílý žár a ten zvláštní stín rezavých zdí, bez něhož si nelze představit Španělsko.

GESTO MODLITBY
Bedeker se ztotožňuje s těmi, kteří litují, že Španělsko nezůstalo pod nadvládou Maurů až dodnes a že tam dnes nestojí mešity,nýbrž katedrály.Viděl jsem tam jeden obraz Goyův,jak jezdci v boji stahují s koně velikého a tlustého Maura a jeden z nich mu s velkou chutí vráží ostrou zbraň do břicha.Jak by nad tím nakvílelo srdce osvícené Evropy?Ale všechno toto plémě maurské musilo býti vybito a vyhnáno ze země i se svou kulturou, aby se ze Španělska mohla stát hlava Evropy.
Vyprahlá země,přechod mezi zelenou Evropou a šedožlutou pouští:pýcha, svatost, kontemplace.Dívky a ženy tu chodí do kostela jen v závojích a na všech kostelních dveřích jsou vyvěšeny cedule..
Gesta modlitby jsem si začal všímat až za války..řečtí katolíci a pravoslavní se vrhají na zem a líbají dlažbu s jakýmsi bolestným vědomím své bídy a nicoty, právě tak přicházejí líbat ikonu ležící na stole.U nás příroda takové gesto odměřuje velmi opatrně a přesně. Stálý boj s herezí, skepsí,nevěrou a podezíravostí zbavil je veškeré patetičnosti a okázalosti,...Láska k Bohu má u nás původ lásky tajné....V hrdé a svobodné zemi španělské, jejíž světci jsou podobni planoucím pochodním, lze vidět ještě lidi, kteří se modlí s rukama rozepjatýma. Na člověka přicházejícího ze severu působí to úžasně...španělské gesto se podobá těm kamenným chrámům,které jsou jedinou,ale zato úžasnou okrasou Španělska.Hlad,žízeň,sucho, poušť a skály, to všechno není ničím,jen když tu vyrůstá chrám, pevný a vznešený:chrám-to je všechno, jiného tu není.

Vraceli jsme se jako poutníci ze země,které jsme tolik dlužni za víru své vlasti.Tato země by si zasloužila pouti mnohem větší a delší, s ještě větší chudobou , s ještě větším odříkáním a s větší úctou. Ale více nebylo v naší možnosti. Aspoň toto. Bohu díky!

Autor: Admin Vydáno: 16.8. 2022 11:59 Přečteno: 798x Hodnocení: neohodnoceno

Hodnotit článek: 0%10%20%30%40%50%60%70%80%90%100%

Copyright © 2008 | Design © [w]