Zahlédla jsem ve zprávách název Ploština,což upoutalo moji pozornost.Ukázali betonové hranaté sloupy na pečlivě vydlážděném místě.To má být podle našich umělců pomník té strašlivé tragedie,která se zde stala jen pár dní před koncem války. Ploština nebyla jediná,kde Němci takto řádili ještě v době,kdy už chyběl jen podpis na listině o kapitulaci,válka byla u konce,každý to věděl.Ještě tehdy Němci naposledy ukázali ,kolik je v nich nahromaděné nenávisti k našemu národu,chtěli vraždit až do konce.
Ploština je z těch vesnic nejznámější,protože přímý účastník oněch událostí napsal o ní román.Ladislav Mňačko nazval svoji prozu Smrt si říká Engelchen.On sám v příběhu vystupuje pod svou tehdejší partyzánskou přezdívkou Voloďa.Byl nejmladším členem partyzánského oddílu,který v Ploštině se ukrýval.Lidé je tam živili a skrývali,byla to pro ně samozřejmost,byli to přece „jejich lidé".Ale v osudný den s nimi partyzáni nebyli,utekli do hor.
Existuje také film se stejným názvem jako román.Mladého Voloďu v něm hrál Ivan Mistrik.Je to černobílý film,dodnes si pamatuji,jak chudě,velice chudě žili lidé v Ploštině.A spisovatel dodnes trpí tím, co se stalo:cítí vinu a trpí také tím,že nikdy nebyl potrestán ten,kdo dal rozkaz k onomu masakru.Dal se tedy sám do pátrání a zjistil, že to byl „pražský Němec",tedy ten,kdo celý život prožil v Praze,v naší vlasti ,a přitom nenáviděl český národ a zemi,ve které žil.Spisovatel si dal za úkol najít toho Němce a vzít spravedlnost do vlastních rukou.A opravdu ho našel:v německé hospodě klidně popíjel,ničeho se neobával.A spisovatel zjistil, že je pod ochranou americké bezpečnosti,proto je tak klidný.Když se spisovatele ptali,proč ho nezabil,rozplakal se.
Vrátím se ještě k filmu:proč nám ho neukážou?Čeho se naše chrabrá ČT bojí ?Tyhle filmy,natočené těsně po válce,mají v sobě punc pravdivosti,který nelze ničím nahradit,ani napodobit.Proč už neuvidíme Vyšší princip? A Němou barikádu?Někdo se té pravdy asi bojí.
A k těm sloupům by měli přivést onu německou delegaci ,až bude v Brně,která mluví o naší společné budoucnosti.Jak by se tvářili,kdyby jim připomněli tuto „společnou minulost"?
- Eva Latifová -
|
Autor: Vydáno: 29.4. 2026 12:34 Přečteno: 5x Hodnocení: neohodnoceno | Hodnotit článek: |
Komentáře
nebyly přidány žádné komentáře