Kategorie: O životech světců

Svatý Vojtěch

Svatý Vojtěch

Zatímco Václav byl už za svého života milován, cesta svatého Vojtěcha k srdci českého národa nebyla snadná ani přímočará. Vojtěch pocházel z rodu Slavníkovců a už v dětském věku se rozhodl pro duchovní život. Podnětem se prý stala návštěva kněze, který přišel z východu a nějaký čas v sídle Slavníkovců pobýval. Jeho jméno také Vojtěch přijal za své jméno řeholní. Jmenoval se Adalbert. Proto legendy začínají slovy: Versus de pasione sancti Adalberti. U nás i v Polsku je však nazýván Svatý Vojtěch.

Vojtěch odešel studovat do franské říše a brzy tam získal pověst vzdělaného, zbožného a schopného mladého kněze, byl to také krásný vysoký muž. Na císařském dvoře požíval velké vážnosti.

Boleslav II., který vládl v Čechách, bývá nazýván Pobožný. Je pravda, že se snažil získat do Prahy biskupa, protože to byla důležitá instituce, která určovala význam země. Císař Otto na jeho naléhání zřídil v Praze biskupství a poslal do Čech biskupa Detmara. Země, kterou měl stařičký Detmar po duchovní stránce spravovat se však už nepodobala zemi svatého Václava. Po jeho smrti se lidé znovu vrátili ke starým pohanským zvykům, protože věděli, že i jejich kníže je křestanem jen podle jména. Když Detmar umíral, hořce prý plakal a kladl si za vinu, že nedokázal udělat přítrž různým pohanským nepravostem.

Do Prahy byl poslán po Detmarově smrti mladý Vojtěch Slavníkovec. Otevřelo se mu velké pole působnosti. Poslal misionáře do Maďarska, sám pokřtil jejich velmože a panovníka v Ostřihomi. V Praze však narazil na situaci, kterou se mu nepodařilo změnit. Nejvíce ho trápila nekázeň kněží, mnohoženství velmožů a prodávání otroků. Z desátků, které zavedl biskup Detmar, dával Vojtěch část na opravy kostelů a část na vykupování z otroctví. Trhy s otroky se tehdy provozovaly v Ungeltu. Vojtěch pro své snahy napravit tyto ostudné poměry nenašel podporu ani u Boleslava, ten se mu spíše vysmíval. Vojtěch nakonec rok 988 z Prahy doslova utekl do Říma, vysvětlil papeži, proč nemůže plnit povinnosti pražského biskupa a prosil, aby se mohl stát řeholníkem benediktinského řádu. Papež mu vyhověl a Vojtěch strávil dva nejkrásnější roky svého života.

Boleslava zpočátku nepřítomnost Vojtěchova nijak netrápila, avšak po čase si uvědomil, že útěk biskupův může pověsti země uškodit. Požádal tedy císaře Otu III., aby mu poslal do Prahy jiného. Ota III. Však byl velkým obdivovatelem sv. Vojtěcha a na drzou žádost Boleslavovu odpověděl v tom smyslu: Poslal jsem vám nejlepšího a jestliže od vás utekl, běžte a proste ho, aby se vrátil. Boleslavovi nezbylo nic jiného, poslal tedy posly do Říma k papeži, ten vyslechl jejich prosby a Vojtěchovi nařídil, aby se do Prahy vrátil.

Vojtěch se tedy poslušně vrací a s ním i 12 benediktinů, kterým založil klášter v Břevnově. Kdo by si myslel, že Boleslav nyní změnil své chování k biskupovi, velmi by se mýlil. Poslední kapkou, kterou přetekl pohár, se stala příhoda s mladou ženou, kterou pronásledovali její příbuzní, aby ji zabili za cizoložství. Žena hledala úkryt v kostele  sv.Jiří na pražském hradě, Vojtěch se snažil vrahy zadržet, oni ale nebrali na nic ohled a přímo před oltářem ženu zabili. Tehdy Vojtěch opustil Prahu podruhé, rozhodnut nikdy se tam nevrátit a to se mu splnilo.

A opět  později  se situace opakovala. Opět Boleslav po čase pochopil, že udělal chybu, když nechal Vojtěch odejít, opět prosil papeže, aby se biskup vrátil do Prahy. Svatý otec tentokrát svolal radu, která rozhodla, že se má Vojtěch vrátit do Prahy. Poslušný Vojtěch prosil, aby mohl ještě navštívit poutní místa a své přátele, jako by tušil, že je to naposled. Boleslav mu na uvítanou nechal vyvraždit celý rod Slavníkovců, na svátek sv. Václava, roku 995. Neušetřil ani děti, z celého rodu zůstal jen Vojtěch a mladší bratr Radim. Vojtěch, poslušný papežova příkazu, ještě píše Boleslavovi, jestli opravdu trvá na tom, aby se vrátil do Prahy. Odpovědí je mu výsměch a pohrdání.

Teprve tehdy se cítí Vojtěch zproštěn slibu a rozhodne se uskutečnit sny svého mládí, jít do pohanských zemí jako misionář. Vydá se na cestu se skupinou svých věrných, je mezi nimi i bratr Radim. Jakmile přijdou na pohanská území v krajině severního Pobaltí, uloží se ke spánku v lesíku a netuší, že je to posvátný pohanský háj. Ráno tam vtrhnou domorodci v čele se svými šamany, okamžitě poznají, kdo je z těch mužů ten nejdůležitější, před vyděšenými druhy ho ubijí sekerami a oštěpy. Ostatní pak nechají naživu, aby mohli přinést polskému knížeti nabídku: pokud mu záleží na tom zabitém, ať přijde a vyváží jeho tělo zlatem. Polský kníže Boleslav neváhal ani  chvíli, Vojtěchovo tělo vyvážil zlatem, v průvodu donesl do Hnězdna, kde ho pohřbil a nad jeho hrobem pak vyrostla katedrála. Proto Poláci právem považují Vojtěcha za svého světce.

Vojtěchův hrob se stal cílem poutníků, v rouše kajícníka a bosý sem připutoval i Ota III. A Přemyslovcům došlo, že něco se stalo špatně. Břetislav I. se vypraví do Polska na trestnou výpravu a z Hnězdna si odvážejí bohatou kořist, také tělo Sv. Vojtěcha a jeho pěti druhů. Chovají se jako barbaři a nezůstane to bez následků. Poláci si stěžují papeži, také německý císař nenechá tuto zvůli bez odpovědi. Češi nakonec museli všechnu kořist vrátit, nechali si jen to nejcennější - ostatky svatého Vojtěcha. Ty jsou nyní uloženy v katedrále na Pražském hradě.

Komentáře rss


Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře