Kategorie: O životech světců

Svatý Alois Gonzaga

Ještě v době 1. republiky bylo jméno Alois u nás zcela běžné a oblíbené. Lidová podoba zněla Lojza, v Maďarsku mu říkali Lájos. V poválečných dobách jméno italského světce u nás téměř vymizelo a málo je znám jeho život a skutky, pro které byl v roce 1726 svatořečen.

Píše se o něm nesnadně. Dnešní doba, která se odvrací od křesťanských hodnot a přitakává všemu špatnému, co v každém člověku dřímá, je tak vzdálená čistotě a vášnivé lásce svatého Aloise ke Kristu, že se zdá, jako by pocházel z jiné planety a neměl nám co říci.

A přece i on se narodil do doby, kdy církev byla rozvrácena, v lidech se zakořenila povrchnost, výchova kněží byla v žalostném stavu. Šlechta obdivovala pohanskou krásu a oddávala se různým neřestem, dýka a jed byly běžným způsobem vyřizování účtů. Dětství a mládí budoucího světce obklopovalo ovzduší zločinu, nemravnosti a zkázy.

Aluigi Gonzaga se narodil 9.3.1568 jako prvorozený syn Gonzagů na zámku Castiglione nedaleko Mantovy. Gonzagové tehdy vládli celému kraji. Dětství prožil také na španělském královském dvoře jako páže. Už ve svých deseti letech se rozhodl pro duchovní život a také k zachování tělesné čistoty. Své sliby složil 15. srpna do rukou Panny Marie, k níž se pak celý život obracel o pomoc.

2. listopadu roku 1585 se Aluigi vzdává dědictví ve prospěch svého bratra Rudolfa a 25.11. vstupuje v Římě do jezuitského noviciátu.

Jezuité v té době měli mnoho uchazečů i ze šlechtických vrstev. Měli pověst přísného řádu, z něhož vycházeli misionáři dosahující velkých úspěchů ve všech končinách světa. Jako Karel Spinola, s nímž se setkal krátce v noviciátu, i Aluigi byl inspirován průvodem japonských křesťanských knížat v Římě.

Jezuité si mohli vybírat a ten, kdo vydržel a přežil 4 probační roky, byl připraven na všechno. Jezuité chtěli zničit v budoucích členech řádu každou stopu pýchy, individualismu, pohodlnosti. Šlechtický chlapec, kterého ještě včera nosili v nosítkách, byl vstupem do probačního domu uvržen do největší bídy a naprosté ztráty soukromí. Jakmile se za ním zavřely dveře bohatého a příjemného světa, v němž dosud žil, čekal ho kartáč a drhnutí kamenné podlahy, žebrácká mošna a přísná askeze. Ne každý z urozených uchazečů takové zacházení vydržel. Ti, co zůstali, stali se pravými jezuity, poslušnými až k smrti.

Aluigi se od ostatních mladých noviců lišil tím, že co jiní těžko překonávali, to on přímo miloval. Jezuité si s ním nevěděli rady, byl tak vzorný, že to jeho představeným šlo na nervy. Je pravdou, že jezuité o jeho přítomnost příliš nestáli, věděli, z jaké rodiny pochází, že mohl být ve světě vším, jeho dokonalost a zbožnost se jim zdála podezřelá. Byli na něho přísnější než na ostatní. Po jeho předčasné smrti rektor jezuitské koleje s lítostí přiznává : On už za svého života přebýval mezi svatými, ale nám nebyl dost dobrý. Byl čistého srdce, už za života chodil s Bohem. To všechno nám nestačilo.

Tato nedůvěra byla také příčinou, proč generál jezuitů P. Aquaviva vyhověl žádosti příbuzných a poslal Aluigiho domů, aby pomohl urovnat spor bratra Rudolfa s vévodou z Mantovy. Aluigi jde poslušně, i když trpí tímto odloučením, jeho domov je u jezuitů.

Vrátil se do Říma po několika měsících, právě v době morové epidemie. Aluigi neúnavně a s láskou ošetřuje nemocné, vyhledává je v ulicích a v náručí je přináší do nouzových špitálů. Nemocných a mrtvých byly stovky. Aluigi se nakazil morem a zemřel v jezuitské koleji 21. června 1591.

Hned po jeho smrti se stal Aluigiho hrob vyhledávaným místem. Lidé už tehdy věřili v jeho svatost a dotýkali se hrobu s vírou v zázraky. Jezuité tedy přemístili hrob do kostela a zazdili ho. Lidé přicházeli stále, dotýkali se zdi a prosili o uzdravení.

Aluigi Gonzaga prožil svůj mladý život v pokání, jako by chtěl vyvážit zločiny ostatních. Jeho zpovědníci a duchovní rádci po jeho smrti vypovídají : "Před věčného soudce vstoupil ve stavu křestní čistoty " Tak se mu splnil již na zemi Ježíšův slib : Blahoslavení čistí, neboť oni budou vidět Boha.

Svatý Alois bývá na obrazech zpodoben jako jinoch klečící před obrazem Panny Marie, v ruce drží lilii, symbol čistoty. V našem kostele máme hned dva takové obazy - fresku na stropě a obraz v kapli svaté Filomeny.

Roku 1605 byl Aluigi Gonzaga blahořečen jako první jezuita a v roce 1726 svatořečen.

 

Eva Latifová

Komentáře rss


Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře