Menu

Kategorie: Postřehy a úvahy

Velkolepé století

Velkolepé století Zcela náhodou jsem zahlédla, že TV Barrandov vysílá turecký historický seriál Velkolepé století. Viděla jsem pouze 10. a 11. díl.Zajímalo mě, jak Turci dnes vidí svou vlastní minulost plnou agrese, rozpínavosti a krutosti. Tušila jsem to a nezklamali mne: vzpomínají s nadšením na ty slavné doby, kdy se před nimi třásly strachem všechny evropské země, jsou na to pyšní, je to pro ně "velkolepé století ".

Zcela náhodou jsem zahlédla, že TV Barrandov vysílá turecký historický seriál Velkolepé století. Viděla jsem pouze 10. a 11. díl.Zajímalo mě, jak Turci dnes vidí svou vlastní minulost plnou agrese, rozpínavosti a krutosti. Tušila jsem to a nezklamali mne: vzpomínají s nadšením na ty slavné doby, kdy se před nimi třásly strachem všechny evropské země , jsou na to pyšní, je to pro ně "velkolepé století ". Myslí tím 16. století, konkrétně vládu sultána Suleimana I. Tehdy jejich dobyvačné války dosahovaly největších úspěchů.

Když pomineme jakési nechutné story z harémů, samotné boje jsou zde vylíčeny jen zprostředkovaně, chlubným řečněním sultánovým, kterému naslouchá několik vyděšených vyslanců z dosud nedobytých zemí. Sultán se k nim chová povýšeně a oni jsou před ním jako králíci před krajtou. V nadutém vyjmenovávání tureckých vítězství slyšíme jména Bělehrad a Budín a často se opakuje jméno Ludvík, o němž se sultán vyjadřuje jako o nerovném protivníkovi. Ano, mluví se tu o českém králi Ludvíku Jagellonském, který je našimi historiky poněkud přehlížen, ale, jak zde vidíme, pro Turky byl důležitý.

Co víme o tomto našem králi a čím byl pro Turky tak důležitý, že je zde jeho jméno stále vyslovováno?

Ludvík byl synem českého a uherského krále Vladislava Jagellonského, jeho matkou byla francouzská princezna Anna, která nikdy v Čechách nebyla, protože se štítila "kacířské země ". Ludvík osiřel a stal se králem už v deseti letech. Po svém otci zdědil české země s odbojnou šlechtou, která si zvykla na anarchii a bezvládí, neboť Vladislav J. přeložil své sídlo do Budína. Možná proto, aby se nemusel neustále s pyšnou šlechtou dohadovat. Mladému králi také připadla úloha bránit hranice uherské země před Turky. Mladý král v Praze vyjednával finanční a vojenskou podporu. Odbojná šlechta vedená Lvem z Rožmitálu se však rozhodla, že svého katolického krále nepodpoří. Možná se jim zdálo, že Turci jsou daleko a již tehdy se řídili heslem "Co tě nepálí, nehas".

V osudný den bitvy u Moháče, 29.srpna 1526, měl mladý král při sobě jen 28 tisíc vojáků, kdežto sultán šel do bitvy s několikanásobnou přesilou. Krále zradila také část uherské šlechty, protože Jan Zapolský se chtěl zmocnit uherského trůnu. Ae ti, kteří zústali, šli do boje už předem jako mučedníci, rozhodnuti položit život, ale zabít Suleimana. Pouze 3 z těchto odvážných se dostali až k němu a dotkli se mečem jeho krunýře, než je janičáři rozsekali na kusy. Přes velikou tureckou převahu považoval Ludvík i jeho bojovníci jakoukoli opatrnost za nedostatek statečnosti. Teprve když bylo jasné, že bitva je prohraná, pokusili se královi věrní vytrhnout svého krále z bitevní vřavy a snažili se ho zachránit. Ludvík však zahynul pod tělem svého koně v bažinách.

S ním také zahynulo 7 uherských biskupů, 500 šlechticů, 24 isíc bojovníků, všichni čeští šlechtici. Suleiman vtrhl do Budína, Pešt lehla popelem, Uhry a kraj mezi Dunajem a Tisou byly strašlivě vypleněny. 200 tisíc lidí pobito nebo odvlečeno do otroctví. Království uherské zůstalo na 150 let roztrženo na 3 části a Habsburkové pak 300 let udržovali soustavu pevností a vojenských posádek na zbytku území.

A v českých zemích pak sobecká aristokracie dovedla zemi až ke stavovskému povstání a k 30-ti leté válce.

Eva Latifová

Autor: Admin Vydáno: 28.1. 2012 19:12 Přečteno: 5873x Hodnocení: 50% (hodnoceno 4x)

Hodnotit článek: 0%10%20%30%40%50%60%70%80%90%100%

Copyright © 2008 | Design © [w]