Kategorie: Postřehy a úvahy

Graham Greene a Cristiada

Poslouchala jsem na RV komentář týdne o pronásledování křesťanů, katolíků, v Mexiku a o filmu, který je již natočený a bude se konečně po více než půl století těmito událostmi zabývat. Uvědomila jsem si, že i když se u nás nikdy o těchto hrůzách nepsalo, znám je víc než dokonale z románu svého oblíbence Grahama Greena...

Graham Greene a Cristiada

Poslouchala jsem na RV komentář týdne o pronásledování křesťanů, katolíků, v Mexiku a o filmu, který je již natočený a bude se konečně po více než půl století těmito událostmi zabývat.

Uvědomila jsem si, že i když se u nás nikdy o těchto hrůzách nepsalo, znám je víc než dokonale z románu svého oblíbence Grahama Greena.

Kdo tak jako já miluje romány Grahama Greena a čte je stále dokola, ten ví, že v nich čtenář najde úplně všechno, co lze od literatury žádat : napětí a skvělou psychologii postav, zřetelné mravní poslání, navíc něco tajemného, něco navíc, co je právě pro Greena typické. A co je hlavní: Greene vás zavede do míst naprosto vzdálených, ale ne jako turista a náhodný pozorovatel, ale jako ten, kdo tam žil a prozkoumal zemi ve službách Británie, rozumí situaci, ví, o čem mluví. Kdo čte Greena, toho nepřekvapí žádné špatné zprávy o Haiti, neboť ví, jak vypadala země za vlády šíleného „papa Doc" z jeho románu Komedianti.

Mně však fascinuje ještě jiný motiv jeho díla a ten mě obzvlášť zajímá: od prvního románu až po ten poslední se jako zlatá stužka vine každým příběhem spisovatelovo okouzlení katolickou vírou. Je k ní přitahován, snaží se dopátrat původu toho kouzla. Nevím, zdali je ta informace správná, ale nakonec prý opravdu konvertoval. Kdo zná tuto stranu jeho díla, nediví se.

Román o Mexiku se jmenuje Moc a sláva, je úchvatný. Kdo ho přečte, bude se už vždy dívat na tuto zemi jeho prizmatem.

Greene ukazuje Mexiko v e 20.letech jako ubohou vyprahlou zemi, v níž se podařilo to, co později s menším úspěchem napodobili v sovětském Rusku. Země bez kostelů, bez kněží, bez víry. Všichni kněží byli přinuceni oženit se a vést civilní život, většina odmítla takové ponížení a byli bez soudu popraveni.V celé zemi už zbyl jediný kněz a ten se právě chystá ze země uprchnout. Touto scénou román začíná. Kněz, který se snaží vypadat nenápadně, čeká v přístavu na loď, aby se s falešnými doklady dostal ze země. Bohužel padne do oka anglickému zubaři, který v něm vytuší vzdělance a když pozná, že umí anglicky, odvleče ho k sobě, aby si konečně mohl někomu postěžovat na strašnou zemi a ubíjející marasmus, v němž musí žít. Kněz ho zdvořile poslouchá, v rukou tiskne knihu s barevnou obálkou a je jako na trní, jestli neuslyší houkat loď, svou poslední záchranu. A vtom se stane něco velmi zvláštního: na dveře klepe indiánský chlapec, prosí ho, aby šel s ním, že je matka nemocná. Zubař ho s nadávkami vyhodí a při tom žasne, jak mohl chlapec vědět, že má hosta. Chlapec však neodchází a trpělivě čeká na neznámého muže. Když ho Angličan podruhé posílá pryč, chlapec náhle řekne něco, co zvedne kněze ze židle, chlapec ho usadí na mezka a odváží ho kamsi k horám. Kněz se smutně ohlédne, když slyší v přístavu houkat odjíždějící loď.

Co bylo tou větou, která nedovolila knězi, aby si zachránil život? Zněla takto: "Má matka umírá."

Greene hned na začátku příběhu nabízí sobě i čtenářům mnoho otázek k zamyšlení:Jak mohl chlapec poznat v neznámém muži kněze? Co je to za sílu, která z něj vyzařuje? Jak je možné, že chudí Indiáni i po letech likvidace všeho katolického věděli, že člověk se musí zpovídat, že děti musí být pokřtěné, že umírající musí dostat poslední pomazání? To všechno na posledního kněze čekalo v indiánské vesnici, kam ho chlapec odvedl.Román je překrásný a strhující, končí popravou posledního mexického kněze a tajným příchodem jiného tentýž den. Jako by spisovatel říkal: ta víra se nedá zničit, žije v lidech, za jednoho zabitého nastoupí jiný.Greene nevylíčil svého kněze jako kladného hrdinu, chrabrého, bez bázně a hany. Je to člověk chybující a plný strachu, ale všechny jeho lidské slabosti jsou překonány vědomím, že nikdy nezradil své kněžské poslání.Víra je větší než on a dodává mu sílu, kterou on jako slabý člověk nemá.

Eva Latifová

 

Autor: icon Admin
Vydáno: 13.2. 2012 09:49
Přečteno: 4344x
Hodnocení: 100% (hodnoceno 1x)		Hodnotit článek:
 

Komentáře rss

přidat komentář >
Strana:  1

nebyly přidány žádné komentáře